Evangelická ukrajinská anafora byzantského ritu
Nové sochy na westminsterském opatství
Peter Sandner
Autor, evangelický misionář v jižní Africe, vede po svém pensionování německý region Mezinárodního ekumenického společenství (IEF).
Na počátku tohoto století napsal jeden známý evangelický teolog knihu s titulem "Století církve". Snad to nemyslel tak triumfalisticky, jak to zní. V každém případě jsme na konci století střízlivější a skromnější a naučili jsme se, že se církev nemůže poměřovat svými triumfy, ale následováním Krista a svou ochotou, vzít pro to na sebe i utrpení. Snad vejde 20. století do dějin jako "století mučedníků". Asi v žádném století církevních dějin nezemřelo tolik křesťanů pro svou víru násilnou smrtí popř. nešlo vědomě na smrt.
Křesťanští mučedníci jsou jen vrcholem ledovce. Stojí před naším zrakem zástupně za mnohé, kdo byli zavražděni z rasových, etnických, politických nebo náboženských důvodů. Lze mluvit i o století genocidy. myslíme na "pochod arménského lidu na smrt", miliony mrtvých v Sovětském svazu a v Číně, Kambodže a Rvandě a na strašlivé "konečné řešení" židovské otázky ve jménu našeho národa. Seznam je dlouhý. Křesťanští mučedníci udržují v naší paměti vzpomínku na všechny oběti.
Ve westminsterském opatství se konají bohoslužby od r.1065; od r.1066 zde byli - až na dvě výjimky, korunováni všichni angličtí králové. Jsou zde nesčetné pomníky mocných, velkých a moudrých mnoha staletí, především z Anglie. Ale před několika měsíci tento slavný kostel změnil svou tvář. V červenci 1998 bylo do nik nad hlavním portálem, které zůstávaly mnoho staletí prázdné, zasvěceno deset nových soch: Křesťanští mučedníci 20. století.
Církev k tomu vydala sešit s jejich životopisy. Nedávno vyšla i kniha s podrobným výkladem. Zdůvodňuje se zde výběr těchto deseti. "Měli by reprezentovat všechny oběti určité oblasti nebo určitého druhu pronásledování a mělo by být možné, aby je vlastní krajané i celý svět považoval za mučedníky. Stojíce společně ve svých nikách mají tyto sochy představovat velkou šíři tohoto krajního křesťanského svědectví, v celé rozmanitosti církví, kultur a kontinentů."
V následujícím textu chceme představit všech deset.
Velkokněžna Alžběta Ruská
se narodila r.1864 jako princezna hessensko-darmstadtská a byla pokřtěna lutersky. Po smrti své matky byla jakožto vnučka Queen Victoria vychovávána v Anglii anglikánsky. V Petrohradu se provdala za jednoho z carských synů, velkoknížete Sergeje Alexandroviče. Zůstala luteránkou, ale intensivně se zabývala pravoslavím a nakonec k velké nelibosti příbuzenstva konvertovala. Její muž se stal r.1905 obětí atentátu. Od té doby se věnovala diakonické službě vězňům a trpícím a r.1909 byla přijata do jednoho nově založeného pravoslavného řádu. Roku 1918 byla zavražděna bolševiky a r.1992 svatořečena ruskou pravoslavnou církví.
Manche Masemola
nemá známé datum narození a nezachoval se ani její portrét. Pochází z jižní Afriky, z jedné animistické malorolnické rodiny. Jako dítě slyšela ve vedlejší vesnici kázání jednoho afrického faráře z anglikánského misijního řádu Community of the Resurrection. Brzy tam začala chodit dvakrát týdně na křesťanské vyučování. Rodiče jí to zakázali, ale zůstala statečná. Jednoho dne řekla faráři Moekovi: "I kdyby mi uřízli hlavu, své víry se nevzdám". "Budu pokřtěna svou vlastní krví". 4.2.1928 ji její rodiče zabili na opuštěném místě. Bylo jí asi 16 let. Její matka se r.1969 dala pokřtít.
Maximilián Kolbe
(je našim čtenářům jistě znám, proto vypouštíme životopis)
Lucian Tapiedi
se narodil r.1921 v Papui - Nové Guineji. Jeho otec byl knězem-kouzelníkem. Když zemřel, stala se matka křesťankou a posílala oba své syny do misijní školy. Po vystudování učitelského semináře se Lucian stal učitelem a evangelistou na anglikánské misijní stanici Sangara. Při japonské invazi pomohl několika misionářům v útěku a doprovázel je do úkrytu u sousedního kmene. Tam byli ze strachu před Japonci zavražděni.
Dietrich Bonhoeffer
(zkráceno) řekl již roku 1932 v jednom kázání, že je možné, že v Německu opět poteče krev mučedníků. Po působení v Londýně a USA se krátce před válkou vědomě vrátil do Německa. Vedl kazatelský seminář Vyznávající církve ve Finkenwalde. Popraven 9.4. 1945.
Esther John
se narodila roku 1928 v muslimské rodině v Indii. Po rozdělení země odešla rodina do Pákistánu. Od 17 let navštěvovala křesťanskou školu a začala číst Bibli. Iz 53 znamenal průlom k osobní víře. Pracovala v sirotčinci. Když ji rodiče chtěli donutit ke sňatku s muslimem, utekla do Karáčí a pak do Pandžábu, kde žila u amerických presbyteriánských misionářů a pracovala v misijní nemocnici. Jezdila na kole po vesnicích, zvěstovala svou víru a shromažďovala ženy k alfabetizačním kursům. V únoru 1960 byla brutálně zavražděna.
Martin Luther King
(je našim čtenářům jistě znám, proto vypouštíme životopis)
Věřil a kázal, že násilí plodí jen násilí a nenávist lze překonat pouze láskou. Zavražděn 1968.
Wang Zhiming
pocházel z lidu Miao v provincii Yunnan, kde od r.1906 pracovali misonáři čínské vnitrozemské misie. Ordinován 1951, v polovině 60.let se stal farářem v kraji Wuding, kde žilo asi 2 800 křesťanů. Během kulturní revoluce byl zatčen, odsouzen k smrti a po 4 letech veřejně popraven. V říjnu 1980 byl stranickým vedením rehabilitován. Dnes je v kraji Wuding 30 000 křesťanů a 100 míst, kde se konají bohoslužby.
Janani Luwum
pochází z Ugandy. Jako mladý učitel uvěřil r.1948 prostřednictvím charismatického hnutí. Později se stal severougandským anglikánským biskupem a r.1974 arcibiskupem Ugandy, Rvandy, Burundy a Zaire. Když se dostal k moci diktátor Idi Amin, spolupracovala anglikánská a katolická církev stále více s muslimy. Jménem této skupiny předal Luwum Idi Aminovi ostrý protest proti přehmatům bezpečnostních sil. 12.2.1976 pozval Amin představitele církví k sobě do hlavního města. Po konfliktu je propouštěl jednotlivě. Luwum řekl biskupovi Kingere: "Zavraždí mě, ale nemám žádný strach." Luwum zůstal jako poslední a Amin jej zřejmě zavraždil vlastním rukama. Jeho mrtvola nebyla nikdy nalezena.
Oscar Romero
ze Salvadoru, od r.1977 arcibiskupem tamtéž. Zastával se chudých a pronásledovaných a nechal dokumentovat porušování lidských práv vojenským režimem. Vláda a tisk proti němu štvali, on však neúnavně hlásal, že se církev má zastávat pravdy a spravedlnosti. R.1979 navštívil papeže a předal mu sedm svazků o útlaku v Salvadoru. Jeho přátelé cítili, že se v církvi cítí izolován. 24.3.1980 byl zavražděn u oltáře při mši. Krátce předtím řekl jednomu mexickému novináři: "Martyrium je Boží milost, kterou si nezasloužím. Ale když se jim podaří mě zabít, řekni jim, že jim odpouštím... Jednoho biskupa mohou zavraždit, ale Boží církev, lid, nikdy nezanikne."
Jak mezinárodní a ekumenická je tato působivá řada! Když jsme stáli před sochami, cítili jsme něco z tajemství universální církve a aktuálnosti a vážnosti svědectví víry v naší době. Jednoho z nich, Janani Luwuma, jsem poznal osobně a mluvil s ním r.1974. A ona 16letá Jihoafričanka pochází z lidu, mezi nímž jsem dlouho žil a jehož řečí mluvím. O ostatních jsme slýchali nebo četli, známe jejich země nebo církve. Jak nedůležité jsou pak naše rozdíly a spory! Mučedníci, kteří stojí před Božím trůnem, jsou pro nás všechny, lhostejno z které kultury nebo církve pocházejí, svědky jediné víry. V nich už je uskutečněna ekumena.
Převzato z Diakrisis, Unterscheidungshilfe für die Bekennende Gemeinde, s.149-155, červen 1999
Poznámka k článku: zatímco ve starších římskokatolických publikacích ještě najdeme tvrzení, že mučednictví těch, kdo nejsou v plné jednotě s papežem, je před Bohem bezcenné, současný papež Jan Pavel II. zdůrazňuje slovem i příkladem "ekumenismus mučedníků."
Po Nicaenu (bez filioque):
Duchovní: Stůjme důstojně, stůjme s bázní, rozvažujme velké Tajemství Těla a Krve našeho Pána Ježíše Krista!
Obec: Pokání, láska a pokoj ať jsou obsahem naší bohopocty.
D: Pozvedněme vzhůru srdce!
O: Pozvedáme je k Pánu.
D: Vzdávejme díky Pánu.
O: Důstojné a spravedlivé je klanět se Otci i Synu i Duchu svatému, Trojici jedné podstaty, nedělitelné.
D se modlí nahlas: Důstojné a spravedlivé je oslavovat Tě písněmi, blahoslavit Tě, chválit Tě, vzdávat Ti díky a klanět se Ti na každém místě Tvé vlády, neboť Ty jsi nevyslovitelný, neviditelný, nedostižný Bůh. Ty jsi věčný a neproměnný. Tobě slouží tisíce archandělů a množství andělů, cherubové a serafové,
kteří zpívají vítěznou píseň, volají, jásají a říkají:
O: Svatý, svatý, svatý je Pán nebeských sil! Plné je nebe i země tvé slávy. Blahoslavený, který přichází ve jménu Páně. Spasení na výsostech!
D: S těmito blaženými mocnostmi, Panovníku-Lidumile, voláme i my: Svatý a nejsvětější jsi Ty a Tvůj jednorozený Syn a Tvůj svatý Duch! Svatý jsi a nejsvětější a veliká je tvá sláva. Ty jsi tak miloval svět, že jsi svého Jednorozeného Syna dal, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Tvůj Syn přišel, a když dovršoval dílo naší spásy, v tu noc, kdy byl vydán, vzal chléb
(při těchto slovech vezme duchovní diskos z kalicha, drží jej v rukou a pomalu dále říká nad částečkami chleba slova ustanovení večeře Páně)
a požehnal jej, lámal a dával svým učedníkům a řekl: Vezměte, jezte, toto je moje tělo, které se za vás láme na odpuštění hříchů; to konejte na mou památku (Mt 26,26; 2Kor 11,24).
(Duchovní položí diskos s částečkami chleba na oltář, ukáže rukou na kalich a pokračuje)
Stejně vzal po večeři kalich, vzdal díky, dával jim jej a řekl: Pijte z něho všichni, tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se vylévá za vás a za mnohé na odpuštění hříchů; kdykoli z něj pijete, čiňte to na mou památku. (Mt 26,27.28; 1Kor 11,25)
Obec: Amen
Duchovní: Připomínajíce si tedy tento spasitelný příkaz a vše, co se pro nás stalo - oběť na kříži, hrob, vzkříšení a nanebevstoupení -, prosíme Tě, Pane, modlíme se a vzýváme tě: Sešli svého svatého Ducha na všechny, kdo budou požívat tvé dary k posílení víry v pravdě. - Pane, který jsi seslal na apoštoly svého nejsvětějšího Ducha, neodnímej ho, Dobrý, ani od nás, ale obnov nás, kteří se k Tobě modlíme, a dej nám, abychom Tě jedněmi ústami a jedním srdcem oslavovali a v písních velebili Tvé nejsvětější a vznešené jméno, nyní a vždycky, a na věky věků!
Obec: Amen.
Následuje ektenie III.
Duchovní: Ještě jednou se v pokoji modleme k Pánu!
Obec: Pane, smiluj se (Gospodi pomiluj)...
Služebnyk dlja ukrajin. evanhelskych hromad Avhsburzkoho Viroispovidannja. (Holovni bohoslužennja), Stanyslaviv 1933