Klaus Bürgener, St.Ansgar Messe, Agende für evangelisch-lutherische Abendmahlsgottesdienste, Bremen 1990.
Agenda, která má bohatší liturgii pro všední den než pro neděli, nás může na první pohled udivit. Odráží však situaci liturgické obnovy v evangelicko-luterské církvi, kdy v neděli je bohoslužba obce, kde jsou přítomni i ti, kdo liturgickou obnovu ještě ne zcela přijímají, kdežto ve všední den se předpokládá účast "zasvěcených", kdy je možno užít i méně obvyklých forem. Krátká nedělní liturgie obsahuje všechny části, které jsou nutné, ale v extrémně krátkých formulacích. V dobře liturgicky vychovaném sboru lze použít bohoslužebnou formu všedního dne samozřejmě v neděli. V tomto případě k ní patří Gloria, které se ve všední den obvykle neužívá.
Vydavatelem agendy je brémský farář, představený St.Ansgar-Bruderschaft, jednoho z evangelických společenství, udržujících apoštolskou posloupnost. Sukcesní řada je shodná se sukcesí starokatolických církví. Ráz společenství je evangelikálně vyznavačská high church.
Vedle liturgických textů obsahuje agenda množství materiálu vysvětlujícího jednotlivé mešní části a zdůvodňující popř. obhajující je z hlediska luterských konfesí:
Místo Gloria a Kyrie, které je zbytkem litanií, se ve všední den doporučují zpívané litanie nebo přímluvy.
Ohlášky by měly být na počátku bohoslužeb, pro něž platí liturgický zákon gradace.
V liturgicky formovaných sborech je obvyklé confiteor jako responsorium se vzájemnou přímluvou liturga a sboru. Pro nepřipravené členy je responsorium příliš složité, nahrazuje se jednoduchým confiteor, které lze užít i v dětských bohoslužbách. Je-li to možné, při confiteor se klečí.
Gloria se nedoporučuje zpívat střídavě, ale všichni všechno, aby se neodváděla pozornost od obsahu k formě střídání.
Trojí salutatio během bohoslužeb je požehnáním obce a její odpověď přímluvou za pastora, aby byl Pán s jeho duchem při slavení liturgie.
Klasické latinské kolekty jsou textově příliš náročné, agenda je formuluje jazykově zjednodušeně. Nabídka kolekt je menší než je obvyklé - opakování menšího množství kolekt má obci umožnit snáze se připojit ke známému textu. Kolekty se zpívají podle vlastní zjednodušené melodie, odvozené ze způsobu zpěvu biblických čtení.
Liturgický zpěv je luterskou tradicí, včetně zpěvu kánonu (narozdíl od předkoncilní mše). Příliš školený hlas liturga odvádí pozornost, drobné chyby a nejistota naopak nevadí.
Biblická čtení se doporučují jen dvě, SZ/epištoly a evangelium. Obec při četbě Písma stojí.
Druhá píseň je v luterské tradici píseň týdne a odpovídá graduále neděle či svátku. Protože její hledání ve zpěvníku vnáší neklid do zpěvu Kyrie, je lepší ji zpívat na dvě části jako první a druhou píseň nebo ji zpívat až po kázání.
Ohlášení biblického čtení, zejména evangelia, by mělo odpovídat ohlášení příchodu krále - nejde o detailní údaj pro vědecké studium Bible, stačí název knihy.
Perikopy jsou užitečné, je však třeba znát jejich teologii. Například nové perikopy EKD odrážejí pokřivené pojetí evangelia, jež je pro EKD typické - vyloučeny jsou texty o zavržení, antikristu, večeři Páně, ordinaci, mlčení ženy při bohoslužbách, zákazu homosexuality, nekáže se na pašijové texty.
Evangelijní výraz pro víno v kalichu označuje víno připravené k pití, tedy smíchané s vodou. Luther to nepochopil a míchání vody a vína opustil. Patří to však k plnění slov: To čiňte na mou památku.
Pozvedání rukou při modlitbě pastora je pěkný biblický zvyk, obnovený liturgickým hnutím 20.století. Vztažené ruce očekávají obdarování od Pána.
I pro eucharistii platí, že se posvěcuje "slovem Božím a modlitbou" (1Tim 4,5), čemuž odpovídají slova ustanovení a epiklése. Jejich pořadí v tradici je různé (B.přirovnává ke dvěma zámkům na jedněch dveřích, u nichž je lhostejné, který odemkneme jako první). Ve St.Ansgar-Messe obdobně jako v alexandrijském a římském ritu předchází epiklése před konsekrací. Žehnání znamením kříže, které v tradici kolísá u epiklese nebo při konsekraci a i v jejím rámci na různých místech, je ve St.Ansgar-Messe spojeno se slovy + moje tělo, + má krev.
Luther chápal jako epiklesi nad dary modlitbu Páně, což je sice teologicky možné (liturgie jako přítomnost Božího království), ale většině přítomných, namnoze i pastorů, nesrozumitelné. Epiklése se však už v luterství prosazuje obecně vlivem pravoslaví, kde není spojeno s obětní terminologií. Texty oficiálních epiklesí jsou ovšem problematické, protože nevztahují epiklési výslovně na dary - v západní, i luterské tradici se konsekruje slovy ustanovení.
Na počátku slov ustanovení nebo nejpozději při slovech "vzal chléb" vezme pastor hostii a podle luterského zvyku ji žehná velkým stojícím křížem. Po slovech "na mou památku" je elevace. Obdobně je tomu s kalichem. Jsou zde tedy dvě gesta předkládání darů. Předkládání darů má biblický základ ve starozákonních obětech. Ježíš se dle NZ předložil k oběti (Gal 2,20 Ef 5,2 Žid 9,14), ale neobětoval se. Byl obětován, zabit hříšníky (např. Žid 9,28). Již Ježíšův příchod na svět je ofertorium (Žid 10,5), jakož i vědomá cesta do Jeruzaléma (Mk 10,32-34). V liturgii tomu odpovídá přinášení darů, pozvedání ke konsekraci a elevace po proměňování. Teologický význam je neustálé stavění Kristovy oběti před Boží zrak, nikoli nové obětování Krista. To se děje i v anamnézi, proto ve St.Ansgar-Messe v kratší verzi anamnéze a ofertorium splývají. Závěrečná doxologie má logicky formu "buď tobě sláva", nikoli "je", jak překládá Český misál.
Dle Mal 1,11 je křesťanská bohoslužba zaslíbenou čistou obětí na všech místech, Žid 10,25-29 ukazuje shromáždění křesťanů jako oběť (v ČEP roztrženo).
Commixtio se odmítá. Při přijímání pod obojí dochází ke spojení (symbolika vzkříšení) až v přijímajícím.
K Agnus Dei by měl pokleknout aspoň pastor, není-li možné, aby poklekli všichni.
Při nedostatku hostií popř. vína je nutná dodatečná konsekrace, která se u vína často zanedbává a nahrazuje smíšením. Ke konsekraci stačí stručná slova ustanovení (Toto je moje tělo...) a stručná forma epiklése.
Pastor zodpovídá za to, co se stane s nerozdělenými dary. Měl by sám realizovat slova "vezměte, jezte/pijte". Ukládání do svatostánku B.nedoporučuje, protože je spojeno s rizikem oddělení přijímání od konsekrace, jak to vidíme v římskokatolické církvi, kde se rozdílejí hostie ze svatostánku a hostie konsekrované při bohoslužbě se do něj ukládají. Ukládání je jen pozdní západní zvyk. Typologie beránka a many je také spojena se zákazem něco uchovávat.
Slavnostní formou přímluvy jsou litanie, jimž Luther vtiskl pěknou německou podobu.
Filioque v Nicaenu je dle autora biblicky dobře doloženo a dosvědčují je už Canones Hippolyti (19,11) a Řehoř Veliký. Vynechávat je kvůli pravoslavným autor nedoporučuje.
Synergistická tendence ve slovech "plod země a plod práce" nevadí, podle luterských vyznání se děje obrácení hříšníka sola gratia, ale k životu víry je nutná cooperatio (SD II, 65).
Ve zvolání "Svaté svatým" vztahuje B. svaté na Krista, jak je tomu i při zvěstování Marii ("svaté, které se z tebe narodí"). Zvolání je spojeno s elevací hostie (historicky byla elevace původně asi právě zde), která nemá význam předkládání oběti, ale umožňuje obci adoraci. Pastor se tedy při této aklamaci a elevaci otočí versus populo (V luterství se celebruje zpravidla versus Deo).
Agenda má v luterském duchu přímluvu za mrtvé, protože evangelium mluví o odpuštění "v tomto i budoucím věku" (Mat 12,32). Je to ovšem přímluva za zemřelé věřící. Obdobně jako není předkládání novou obětí, ale jen připomenutím Kristovy oběti Otci, jsou i přímluvy za mrtvé jejich připomenutím Božímu milosrdenství.
B. se přiklání k lévijskému půstu (sexuální zdrženlivost před bohoslužbou), schvalovanému i AC XXIV,8. Celibát římskokatolických kněží snad souvisel se zavedením každodenní celebrace.
V závěru agendy připojuje B. poznámky k liturgické výchově obce a postupnému pedagogicky citlivému provádění reforem a připomíná význam apoštolské sukcese požehnání (kněžské ordinace) pro liturgii.
Uveřejňujeme minimální formu této mše, která je (i svou délkou) pro obce přijatelná a přesto obsahuje vše, co je k bohoslužbě teologicky zapotřebí. Bohatší forma se liší bohatším naplněním prvků, kteé jsou i v minimální formě, např. bohatší epiklésí. Další odlišnosti delší formy jsou: Pozdrav "Ve jménu Otce..." a "Naše pomoc je ve jménu Pána, který stvořil nebesa i zemi." Místo Kyrie jsou delší přímluvy nebo litanie. Doplněna je příprava (žehnání) chleba a vína. Po konsekraci je možná i aklamace ("Tvou smrt zvěstujeme"), a po ní může být i elevace a "Svaté svatým". Po přijímání může schola zpívat Nunc dimmitis nebo jiný vhodný zpěv. Závěrečné požehnání může být trojiční. Kolekta, modlitba k přinášení darů, preface a dokonce i epiklése se mění podle liturgického roku, rovněž tak anamnése.
Pastor zdraví obec slovy:
Pokoj Páně buď s vámi se všemi.
Následují ohlášky, přecházející volně do vyznání hříchů:
VYZNÁNÍ HŘÍCHŮ
Vyznáváme ti, svatý Bože, že jsme často a mnoho hřešili myšlenkami, slovy i skutky: Naše vina, naše vina, naše veliká vina. Proto tě prosíme: Nemysli na naši vinu, ale na tvé velké milosrdenství a odpusť nám pro Ježíše Krista.
Varhanní předehra nebo vstupní píseň
KYRIE
Kyrie eleison. Pane smiluj se.
Christe eleison. Kriste smiluj se.
Kyrie eleison. Pane, smiluj se nad námi.
V neděli a o svátcích GLORIA
SALUTATIO a výzva k modlitbě
KOLEKTA
(všeobecná)
Pane Bože, nebeský králi! Veď naše srdce svým svatým Duchem, abychom chtěli to, co chceš ty, a činili to, k čemu nám dáváě sílu. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, který s tebou a Svatým Duchem, pravý Bůh, žije a vládne odvěků navěky. Amen.
Pane Ježíši Kriste! Pomoz nám svým Duchem, abychom bez pochybností věřili tvému slovu, vděčně přijímali tvé svátosti a uchovali ti věrnost až dokonce. Tobě buď čest a sláva, ty který s Otcem a Duchem Svatým, pravý Bůh, žiješ a vládneš odvěků navěky. Amen.
EPIŠTOLA nebo STAROZÁKONNÍ ČTENÍ
na ně navazuje zpěv
Haleluja, haleluja, haleluja.
EVANGELIUM
Svaté evangelium u sv.Matouše...
Sláva tobě, Pane.
Po čtení:
Chvála tobě, Kriste.
Krédo
nicejské bez jakéhokoli úvodu.
PÍSEŇ
KÁZÁNÍ
uvedeno pozdravem a končí požehnáním (Kanzelgruss a Kanzelsegen):
Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a společenství Ducha Svatého buď se všemi vámi.
Pokoj Boží, který převyšuje každý rozum, uchovej vaše srdce a smysly v + Ježíši Kristu.
PÍSEŇ
během písně sbírka, předložení a požehnání sbírky na oltáři, příprava darů.
PŘÍMLUVY
Modleme se.
Za svatou křesťanskou církev vzývejme Pána.
Pane, smiluj se.
Aby jí Bůh daroval pokoj na celé zemi, aby ji sjednotil v pravdě, aby ji zachovával ve svých přikázáních, aby nám uchoval svobodu jej oslavovat a jemu sloužit, vzývejme Pána:
Pane, smiluj se.
Za všechny národy a vlády vzývejme Pána: Pane, smiluj se.
Aby Bůh dal všem zodpovědným činitelům dobrou vůli a dobré myšlenky, aby bránil všemu hladu a bídě, aby mezi všemi národy panoval pokoj, vzývejme Pána: Pane, smiluj se.
Za všechny trpící vzývejme Pána: Pane, smiluj se.
Aby Bůh dal zarmouceným útěchu, nemocným zdraví, starým lidem sílu a pomoc, vzývejme Pána: Pane, smiluj se.
Pomoz nám ze svého svatého království! Tobě, Trojjedinému Bohu, Otci, Synu i Duchu svatému buď čest, sláva a klanění nyní a vždycky a odvěků navěky. Amen.
Začíná liturgie svaté večeře:
Pán s vámi.
I s duchem tvým.
Vzhůru srdce!
Pozvedáme je k Pánu.
Vzdávejme díky Pánu, našemu Bohu.
Je to důstojné a správné.
PREFACE (všeobecná)
Vpravdě je důstojné a správné, dobré a spasitelné, abychom ti, svtý Pane, všemohoucí Otče, věčný Bože, vždycky a všude vzdávali díky a oslavovali tě skrze Ježíše Krista, našeho Pána -
- kterého jsi poslal jako Spasitele pro nás a celý svět, abychom my a všichni, kdo v něho věří, přijali v jeho smrti odpuštění hříchů, opravdové vzkříšení a věčný blažený život.
Proto se všemi anděly a archanděly, s trůny a mocnostmi a s celým nebeským zástupem zpíváme chvalozpěv tvé slávě a vyznáváme bez konce:
SANCTUS
Svatý, svatý, svatý je Bůh, Pán zástupů. Všechny země jsou plné jeho slávy. Hosana na výsostech. Pochválen buď, ten který přichází ve jménu Páně. Hosana na výsostech.
EPIKLÉSE
Pane, náš Bože! Pokorně tě prosíme o tvého svatého Ducha: Posvěť, požehnej a proměň.
KONSEKRACE
Neboť náš Pán Ježíš Kristus, v noci, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jej svým učedníkům a řekl: Vezměte a jezte, toto je + moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.
Stejně vzal po večeři kalich, vzdal díky, podával jim ho a řekl: Vezměte a pijte z toho všichni; tento kalich je ta nová smlouva v + mé krvi, která se za vás vylévá na odpuštění hříchů. To čiňte, kdykoli z něj budete pít, na mou památku.
PŘEDLOŽENÍ (a anamnéze)
Všemohoucí Otče! Pohleď na oběť svého Syna, který se vydal za nás. Skrze něho a s ním a v něm buď tobě, všemohoucí Otče a Bože, v jednotě Svatého Ducha všechna čest a sláva nyní i navěky. Amen.
OTČE NÁŠ
Pastor rozlomí hostii na čtyři díly, poklekne a zpívá AGNUS DEI
POZDRAVENÍ POKOJE
Pokoj Páně ať zůstává s vámi se všemi. Amen.
Pojďte, vše je připraveno!
Okuste a vize, jak laskavý je Pán.
(Blaze tomu, kdo v něho důvěřuje).
Při podávání:
Toto je pravé tělo našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Ať tě posílí a zachová ve víře k životu věčnému.
Kristova krev za tebe vylitá (na odpuštění všech tvých hříchů).
Při propouštění každého kruhu:
Ježíš Kristus říká: Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v Poslední den. Jděte + v pokoji.
nebo: Ježíš Kristus říká: Kdo ke mně přijde, toho nevyvrhnu ven. Proto jděte + v pokoji.
PÍSEŇ
ZÁVĚR
Děkujte Pánu, protože je dobrý, halleuja,
a jeho dobrota trvá navěky, haleluja.
Modleme se:
Děkujeme ti, Pane, všemohoucí Bože. Ty jsi nás nasytil dary Těla a Krve Ježíše Krista. Prosíme tě: Uchovávej nás stále ve společenství církve, abychom uchovali víru až dokonce. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, který s tebou a s Duchem svatým, pravý Bůh, žije a vládne odvěků navěky. Amen
Nebo:
Prosíme tě, všemohoucí, milosrdný Otče: Tajemstvím této nejsvětější svátosti posvěť celý náš život, abychom po všechny dny se stálou poslušností oslavovali tebe a tvou laskavost. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, který s tebou a s Duchem svatým, pravý Bůh, žije a vládne odvěků navěky. Amen
PROPUŠTĚNÍ
Jděte v pokoji
POŽEHNÁNÍ
Ať ti Pán žehná a chrání tě. Ať Pán rozzáří nad tebou svou tvář a je ti milostivý. Ať Pán obrátí k tobě svou tvář a daruje ti + pokoj.
Brožurku Waltera Rügera, Die Feier des Taufgedächtnisses (EVA Berlin 1964) už mám v knihovně nějaký čas. Domníval jsem se, že jde o římskokatolický formulář. Nyní, kdy se opět stává téma obnovy či památky křtu aktuálním, jsem ji konečně otevřel a zjistil jsem s určitým překvapením, že jde o publikaci evangelického nakladatelství. V úvodu autor vypráví o rodině, která si v jeho kostele po bohoslužbách připomínala křest dítěte, vykonaný v době, kdy zde ještě nebyl farářem a oni tu bydleli. Část, kterou jsem přeložil, pak chce být praktickým návodem k následování. Památka křtu je zde chápána jako rodinná slavnost, ale s nepatrnými obměnami jsme ji konali v rámci první části bohoslužeb v neděli, kdy se připomíná křest Kristův (neděle v období Zjevení), a hodila by se i do velikonoční doby. Konání památky v rámci bohoslužeb nemá nahradit rodinnou pobožnost, ale inspirovat k ní. Myslím ovšem, že slavení výročního dne křtu se sotva ujme; doporučuji využít jmenin, nad nimiž jsou v evangelickém prostředí určité rozpaky, které se však ze společenských důvodů nakonec stejně nějak "drží". Křest je i dnem, kdy jsme byli "zavoláni jménem", jak připomíná úvodní čtení z Izajáše.
Mimochodem: Práce na překladu vyjevila zarážející skutečnost, že v Evangelickém zpěvníku není vhodných písní, kterými by se daly nahradit písně německé. To jistě leccos vypovídá i o kořenech současné krize.
Ty lide, jenž jsi pokřtěný
a svého Boha znáš,
i podle Krista Ježíše
své a svých jméno máš,
vzpomeň si a rozjímej dál,
kolik dobrého jsi přijal
v ten den, kdy jsi byl pokřtěn.
Paul Gerhardt, 1667
V den, kdy jsme kdysi přijali svatý křest, si to připomínáme zvláštní domácí bohoslužbou. Následující neděli navštívíme bohoslužbu, je-li to možné, v kostele, kde jsme byli pokřtěni.
Domácí bohoslužba má čtverý význam a úkol.
Má nám připomenout plnost prokázané milosti, kterou na nás Bůh vylil jako na své děti ve křtu a od té doby.
Má za to přinést Bohu dík.
Má nás posilnit ve víře a povzbudit k radostnému užívání křestní milosti.
Podstatnou součástí této vzpomínkové slavnosti je především připomenutí křtu. Radujeme se, že Bůh podle svého věčného rozhodnutí spasit nás, které uskutečnil v Ježíši Kristu tak dokonalým a úchvatným způsobem, učinil i nás svými milovanými dětmi. On nás miloval první. To nám působivým způsobem ukazuje právě křest dětí.
Je politováníhodné, že i v církevních kruzích se dnes zpochybňuje křest dětí, který přece tak pěkně vyjadřuje to, že milost Boží předchází našemu jednání, vytrhuje nás ze zkázy a staví nás do světlého království svého Syna. Ještě dříve než jsme mohli myslet a chápat, otevřelo se nám Boží srdce a obrátilo k nám všem svou otcovskou lásku a dobrotu.
Nebyla to žádná Lutherova zvláštnost, ale záměr založený ve věci samotné, že se utěšoval křtem, když jej chtěly zkoušky připravit o pokoj srdce. Naše víra často kolísá a malomyslní. Potřebujeme objektivní oporu, hmatatelně pevnou jistotu naší spásy, bezpodmínečně bezpečné zaslíbení. A ta je nám - zcela nezávisle na naší víře, myšlení a chápání - dána v našem křtu. Je to Boží dar nezaložený na lidském díle, ale pouze na jeho smilování, z pramene jeho věčné lásky. Proto říká Luther ve Velkém katechismu:
Je třeba křest vidět takto a čerpat z něj užitek, že se jím posilujeme a utěšujeme, když nás trápí náš hřích a naše svědomí, a říkat: "Jsem přece pokřtěn, a jsem-li pokřtěn, pak je mi zaslíbeno, že budu blahoslavený a budu mít věčný život na těle i na duchu."
Všechna zaslíbení spásy jsou nám dána a naplněna ve křtu. Naše víra může jen brát a děkovat. A právě to je cílem památky křtu.
A třebaže modernímu člověku chybí sebepoznání, když se nezhrozí nad svým hříchem, ale přenáší se přes něj s naivní bezstarostností, i kdyby byl sebevíce nespokojený a nepokojný, přesto mu každodenní opájení prací a zábavou, která se právem nazývá "rozptýlením", nepřinese vnitřní jednotu osobnosti a klid, jež by mu skutečně umožnily radovat se. Právě jemu lze doporučit památku křtu. I kdyby nerozuměl ničemu z hlubokých pravd křesťanské víry, mohlo by mu slavení dne křtu přesto postavit před oči a svědomí skutečnost, že jej Bůh miluje, že může počítat s Boží láskou, to znamená že smí věřit a v této víře nalézt svůj pokoj.
Zvláště našim dětem může památka křtu podstatně posloužit k zacvičení do víry. Stali jsme se tak chudými na zbožné zvyky! Po dlouhý čas se dokonce takové zvyky zapovídaly a velebila se "zbožnost v nitru". Nechápala se vůbec výchovná hodnota a záchovná síla zvyklostí. Dnes platíme účet.
Slavení památky křtu však je jedním z prostředků, jak dnes můžeme opět dospět ke křesťanskému stylu života, který nás vede na naší každodenní cestě.
A konečně je třeba vzít v úvahu, že křest je povoláním do služby. Luther jednou výstižně řekl, že křesťan vyskočí ze křtu jako kněz. Křest nás zahrnuje do společného kněžství všech věřících, i dětí, z jejichž úst si Bůh tak rád připravuje chválu. A tím se památka křtu stává výzvou před tím, který nás přijal do služby, před veleknězem Ježíšem Kristem, který, jak s Lutherem vyznáváme, "mě vykoupil, abych mu patřil a žil pod jeho vládou a sloužil mu ve věčné spravedlnosti, nevinnosti a blaženosti v jeho království". Je zřejmé, že památka křtu pro nás tedy nemusí ztrácet na významu s přibývajícím věkem, ale naopak že se vyzrálému křesťanovi stává stále významnější.
Jak svátečně slavit památku křtu?
Zřídíme si domácí oltář. Kříž nebo obraz Krista, křestní svíce a křestní biblické heslo, napsané nebo namalované, vytvoří spolu s Biblí, katechismem a zpěvníkem z obyčejného stolu oltář. Květiny dotvoří sváteční rámec slavnosti. Židle postavíme do půlkruhu okolo stolu. Otec rodiny stojí po levé straně, aby všichni účastníci mohli vidět na stůl.
Ke slavnosti pozveme kmotry. Pokud nemohou přijít, vyprosíme si od nich pozdrav, který by se hodil k přečtení při slavnosti.
Jakmile se dítě naučilo číst, je mu při slavnosti předáno křestní heslo, které se může v přítomnosti všech umístit třeba nad jeho lůžkem.
Následující řád je zamýšlen pro děti i dospělé. Slavení dne křtu pro děti v raném věku se upraví odpovídajícím způsobem, například při výběru vhodných písní.
Slavnost památky křtu
(jako rodinná slavnost)
Církev v domě: křestní píseň
Otec rodiny: Pokoj Boží buď s vámi se všemi!
Církev v domě: Amen
Otec rodiny přečte oddíl, z něhož je vybrán křestní biblický verš a na konci jej zopakuje. Potom:
Modleme se: Milý nebeský Otče, když jsi přijal našeho N. ve křtu za své dítě, chceme oslavovat tvou milost a chválit tvou dobrotu.
Přijmi milostivě oběť chvály našich rtů. Tvůj Duch svatý ať naplní naše srdce láskou a vděčností.
Církev v domě: Amen
Otec rodiny: Poslyšte nyní slova Písma svatého. Lidu, který si Bůh vyvolil, říká ústy proroka Izajáše, kapitola 43, verš 1:
Nyní toto praví Hospodin,
tvůj stvořitel, Jákobe,
tvůrce tvůj, Izraeli:
"Neboj se, já jsem tě vykoupil,
povolal jsem tě tvým jménem,
jsi můj.
K tomuto lidu smíme patřit i my, protože ve křtu svatém přijal Bůh i nás. Jsme jeho děti. Proto apoštol chválí skutek Boží milosti slovy:
Kristus si zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem, tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. (Ef 5,25b-27)
Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. Ale ukázala se dobrota a láska našeho spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování, zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje. (Titus 3,3-7)
Dále říká:
Dali jste se obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.
Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
Budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle. On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů. (1Kor 6,11; 2Kor 5,17; Kol 1, 12-14).
Církev v domě čte článek o křtu svatém z Lutherova Malého katechismu.
Píseň
Otec rodiny:
Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši. Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce, ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. Hřích nad vámi už nebude panovat - vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí. (Řím 6,11-13)
(Zde je možné přečíst dopisy od kmotrů)
Modleme se: Svatý laskavý Bože! V den, kdy si připomínáme křest našeho milého N. chválíme tvé milosrdenství, skrze něž jsi nás ve křtu svatém začlenil do svého vyvoleného rodu, královského kněžstva, svého svatého lidu. Chvála, čest a díkůvzdání buď tobě, nejmilejší Otče v nebi. Učinil jsi nás svými dědici a spoludědici Kristovými. Obohatil jsi nás nepomíjejícími dary věčné spásy. Naše bohatství je větší než všechny poklady tohoto světa. Odpusť nám, že s těmito tvými dary nenakládáme věrně. Svým svatým Duchem nás zachovej v milosti křtu a posiluj nás, abychom ti byli věrni. Tvůj svatý anděl ať nás provází na všech našich cestách.
(Nech našeho milého N. vyrůstat pod tvou ochranou. Nám rodičům dej moudrost a sílu, abychom naše dítě vychovávali tak, jak se ti líbí.)
Stejně jistě jako jsme pokřtěni důvěřujeme tvé věrnosti. Ty budeš naším ochráncem, spasitelem a utěšitelem a uchráníš nás k věčnému životu.
Církev v domě: Amen
Křestní slib:
Odříkám se ďábla a všech jeho skutků a vší jeho podstaty a odevzdávám se tobě, Trojjediný Bože, Otče, Synu i Duchu svatý, a chci ti být ve víře a poslušnosti až do konce.
Tak mi pomáhej Bůh skrze Ježíše Krista.
Amen.
Otče náš
Otec rodiny: Požehnání
Církev v domě: Píseň