Skončí černý talár v truhle s moly?
Stále více evangelických křesťanů je znechuceno oficiálním rouchem svých pastorů. Namísto černého taláru si přejí sváteční liturgická roucha. Podporuje je v tom Kunstdienst der Evangelischen Kirche der Union. Gesine Wolfinger informuje, jak si protestanté nově uvědomují otázku odívání.
Otázka šatu není pro evangelické faráře v Německu zpravidla problémem. Ať už je to křest, svatba nebo pohřeb, bohoslužby nebo slavení sv.večeře - černý talár s bílými "tabulkami" se hodí pro každý úkon. Světlé roucho se zářící štolou je naproti tomu v protestantských církvích k vidění stále ještě zřídka.
Podle názoru berlínského teologa Manfreda Richtera je tento stav neudržitelný: Vzhledem ke světové ekumeně je nejvyšší čas ukončit tuto "speciálně německou cestu", říká tento vedoucí Umělecké služby Evangelické unionované církve.
Může přitom poukázat nejen na drahocenná roucha rumunských pravoslavných kněží a koptských duchovních nebo nádherné ornáty římsko-katolických hodnostářů. I luterští faráři v severských zemích jako je Finsko, Švédsko nebo Dánsko nosí oficiální roucho jasných a vlídných odstínů, doplněné štolami v liturgických barvách bílé, fialové, červené a zelené.
Při zvláštních příležitostech k tomu přistupuje tzv. kasule, široký ornát. Dánská umělkyně Bodil Kaalund pro něj navrhla zvláštní modely: ručně tkané v sytých barvách, se symboly a vzory. Naproti tomu působí černý talár tristně a monotónně, říká Richter. Zdůrazňuje sice důstojnost toho, kdo jej nosí, jako slavnostní roucho však prý je úplně nevhodný.
Projektem "textil duchovně" proto chce Umělecká služba znovu oživit diskusi o podobě rouch, bohoslužeb a sakrálních prostor ve spolupráci se současnými umělci. Výstavy v několika kostelích jako v berlínském a braniborském dómu jakož i jedna odborná konference přinesly během posledních měsíců první podněty.
Tradice černého taláru sahá až do počátku 19.století. R.1811 vydal pruský král Friedrich Wilhelm III. příslušný dekret o oděvu jako opatření proti "svévoli a ztrátě stylu".
Po vzoru roucha středověkých učenců tím současně měla být podtržena úloha kazatele vyučovat obec ve víře. Talár se prosadil v celé německé jazykové oblasti a téměř úplně zatlačil předtím obvyklé barevné liturgické oděvy (Pozn. překl.: Královské nařízení nebylo namířeno proti těmto barevným rouchům, ale proti tehdy rozšířenému vystupování v civilním oděvu).
Hledání alternativ ovšem není ničím novým: S vývojem světové ekumeny a tendencí věnovat větší pozornost liturgickým prvkům v bohoslužbě se již změna smýšlení rýsuje více než deset let. Například podle ankety Luterské liturgické konference se již r.1986 nosilo světlé liturgické roucho ve více než tisíci protestantských církevních obcí Německa.
Tehdejší duryňský zemský biskup Werner Leich se r.1988 přihlásil k bílému taláru jako "šatu poslů Božích v barvě vzkříšení Páně". Dnes již ve všech 24 evangelických zemských církvích existuje přinejmenším na papíře možnost při zvláštních příležitostech a po domluvě se staršovstvem vyměnit černou barvu za bílou. Jako alternativa k taláru se přitom většinou navrhuje alba z přírodní bílé látky se štolou. Zvláště pokrokově se projevuje brunšvická zemská církev, která svým farářkám od r.1992 povoluje speciální taláry, zhotovované ve Veltheim-Stiftung při klášteře St.Marienberg v Helmstedtu. K výběru jsou čtyři modely lišící se barvou i tvarem.
Více než jen otázka vkusu
Postoj k liturgickému oděvu je regionálně odlišný a závisí především na osobní preferenci, říká vědecká asistentka pro praktickou teologii na Humboldtově universitě Birgit Weyel. Volba oficiálního roucha se však nesmí stát pouhou otázkou vkusu, obec jí musí rozumět a sdílet ji.
Oslovující forma sice má pro slavnostní charakter bohoslužeb velký význam, soudí tato promovaná teoložka. Současně však zdůrazňuje: Ani živost ani smutek nespočívají v oděvu. Podle přesvědčení Manfreda Richtera naproti tomu vede stále stejná čerň k tomu, že se z protestantských bohoslužeb stává smuteční shromáždění: "Zakrývá to charakter zvěstování jako radostné zvěsti", říká tento teolog, který si pro své pobožnosti v berlínském dómu obléká volně splývající červený talár z bavlny.
K výzdobě sakrálních prostor navrhuje barevné prapory, závěsy nebo pruhy látky, aby se vytvořila lákavější atmosféra. Budova kostela se často nákladně sanuje, ale na textilie se přitom zapomene, povšiml si Richter a konstatuje rozšířený bezstarostný a bezmyšlenkovitý postoj k tzv. antependiím, přehozům oltáře a kazatelny.
Vedoucí Umělecké služby je smířen s tím, že proto umělecká obnova textilií bude postupovat jen pomalu. Povzbuzen je převážně pozitivními reakcemi členů obcí na liturgická roucha v jiných barvách.
To potvrzuje i vikář Dirk Schumann, který se ve své zkušební práci zabýval "textiliemi jako texty". Obtížnější prý je vzbudit zájem farářů samotných. Vzhledem k nedostatku financí a rostoucímu počtu úkolů se oděv a textilní dekorace stávají podle jeho pozorování často vedlejší věcí. Pro nastávající jeden a půl roku si však Umělecká služba předsevzala vykonat velký kus přesvědčovací práce. Nejpozději na přelomu tisíciletí chce totiž Richter vidět konec nadvlády černého taláru: "Nemůžeme přece oslavovat 2000 let od narození našeho Pána v černém."
(Evangelische Kommentare 11/98, s.676n).
K témuž tématu vydalo 70 účastníků a účastnic výše zmíněné konference, pořádané při příležitosti 1050.výročí založení berlínského biskupství Uměleckou službou Evangelické církve, Evangelickou akademií Berlín-Brandenburg a braniborským kazatelským seminářem EKU výzvu, týkající se "textilu duchovně". Ve výzvě se poukazuje na to, že černý talár není liturgickým rouchem ve vlastním smyslu, ale pozůstatkem státního církevnictví (pruský král jej zavedl současně i pro rabíny a pro soudce), a doporučují široké zavádění alby, štoly a při sv. večeři kasule. Současně poukazují na to, že černý talár je - v rozporu se zásadou všeobecného kněžství - vyhrazen ordinovaným duchovním, kdežto nově zavedená roucha by měla být užívána všemi, kdo při liturgii slouží, tj. i laickými lektory atd. Za důležitou součást tohoto obnovného procesu považují nové zamyšlení nad podstatou bohoslužby a rolí duchovních, tak aby věta, že bohoslužba je středem života církve, neplatila jen na papíře. Z německé pozice vnímají černý talár jako výraz izolace německého evangelictví od ostatního protestantismu, zejména anglosaského a skandinávského. Z českého hlediska se černý talár navíc jeví jako pozůstatek duchovní závislosti českého evangelictví na německém.
Tiberiadská mše
Tiberiadská mše je velmi jednoduchou a prostou formou mše. Jejím základem je vyprávění o zjevení Vzkříšeného u Genezaretského jezera. Hodí se proto zvláště pro slavení svaté Večeře v přírodě, a ve Švédsku se slaví zvláště při retraitách a na pláži. Je vypracována na základě jednoho biblického textu (Jan 21), který se dialogy a liturgickým děním rozvíjí tak, že se účastníci bohoslužeb aktivně účastní dění, o němž text vypráví. Účastníci stojí v kruhu kolem prostého oltáře. Jako oltář může sloužit jednoduchá dřevěná bedna, nebo kámen či skála. Předkládaná verze je založena na překladu švédského textu mše. Originál: Tilläg till den Svenska Kyrkohandboken III-IV, Temamässor, Stockholm 1993. Přeloženo ze Sinfonia Oecumenica, Feiern mit den Kirchen der Welt, Basel 1998
Píseň
Úvod
Pozdrav popř. uvedení do pořadu mše
Biblické čtení: Jan 21,2-3
Dvě skupiny odpovídají střídavě na čtení
S1: Pane, pracovali jsme a namáhali se.
Ale není vidět žádný úspěch.
S2: Chtěli jsme pro tebe něco udělat,
v našem životě, v naší církevní obci.
Ale není vidět žádný úspěch.
S1: Z takovýchto znamení marnosti a neúspěchu poznáváme:
Bez tebe nedokážeme nic.
S2: Člun zůstává prázdný.
Kde je úspěch? Kde vidíme změnu?
Kde přináší naše námaha ovoce? Má smysl pokračovat?
Biblické čtení: Jan 21,4-5
S1: Kdo nás osloví: Děti moje?
Je tu někdo, kdo má o nás starost?
S2: Mysleli jsme, že jsme silní a chytří.
Mysleli jsme, že všechno snadno zvládneme, ale jsme malí a bezmocní.
S1: Kdo nás osloví: Děti moje?
Je tu někdo, kdo má o nás starost?
S2: Je možné, že jsi to ty, Ježíši?
Je možné, že nás opět zavoláš?
Je možné, že nám důvěřuješ, že se proti nadání znovu odvážíme?
Jsi zde, i když tě nevidíme?
Biblické čtení: Jan 21,5-6
S: Je to Kristus!
Svatá večeře
Biblické čtení: Jan 21,7-11
L: Ježíši, zde stojíme jako tví žasnoucí učedníci.
Slyšíme tě a vidíme tě,
jak jsi v noci, kdy jsi byl zrazen, vzal chléb,
vzdal jsi díky Bohu Otci,
lámal jsi chléb a dával svým učedníkům se slovy:
Vezměte a jezte.
Toto je moje tělo, které se za vás vydává.
To čiňte na mou památku.
Slyšíme tě a vidíme tě,
jak jsi vzal kalich.
Vzdal jsi díky Bohu Otci
a dával jsi kalich učedníkům se slovy:
Pijte z toho všichni.
Tento kalich je nová smlouva v mé krvi,
která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů.
Kdykoli z toho pijete, čiňte to na mou památku.
S: Nyní činíme, jak jsi nám řekl,
proti nadání, proti rozumu, proti všem námitkám,
proti všem pochybnostem.
Ale na tvé slovo, Ježíši,
na tvé slovo rozhodíme sítě!
Dej, aby se otevřely mořské hlubiny
a abychom uviděli tvé divy.
Biblické čtení: Jan 21,12-13
Otče náš
Rozdílení - Přijímání
L: Ježíši Kriste,
tebe následovat a vidět divy, to patří k sobě.
To zde vidíme a zakoušíme,
když slavíme hostinu tvé přítomnosti.
Oheň je zapálen.
Chléb a víno je připraveno.
Ty sám jsi zde, jako ryba na řeřavém uhlí,
obětovaná pro život a spásu hříšníků.
Ty sám bereš chléb a víno
a dáváš nám jíst a pít.
Rozdílení chleba a vína
Modlitba po rozdílení
L: Ježíši Kriste,
děkujeme ti za tvůj dar.
Za to, že k nám přicházíš,
za to, že jsi nám nablízku.
Děkujeme ti za to, že otevíráš hlubiny moře
a působíš zázrak rybolovu,
zázrak nečekané proměny,
zázrak, že práce a láska nejsou marné -
zázrak překvapivého zdaru.
Požehnání
Píseň
Požadavkem reformace bylo, aby se liturgie hodin stala bohoslužbou farnosti. Tento požadavek se podařilo realizovat pouze v anglikánských církvích - a ve své době i původní Jednotě bratrské. Pro modlitbu jednotlivce či různých společenství existuje v německé jazykové oblasti celá řada evangelických breviářů. Některé, jako nejnověji vydaný Evangelisches Tagzeitenbuch, dosahují bohatství téměř benediktinského. Naproti tomu Hertzschův breviář vyniká jednoduchostí a stručností - poskytuje i velmi zaměstnanému člověku možnost pravidelné modlitby a meditativní konfrontace s železnou zásobou nejdůležitějších biblických textů. Výborně se hodí i jako úvod do pravidelné modlitby. Jednotlivé "hodinky" jsou zhruba sedmiminutové, jitřní je oslavou stvoření a Otce, polední zastavení mezi prací splývá s laudes a oslavuje Syna a vykoupení, nešpory Ducha a jeho působení, každý den v týdnu se medituje jedna prosba modlitby Páně a jeden Kristův výrok Já jsem... Další důležitá čtení se meditují po týdnech.
Přípravná modlitba
Pane, otevři má ústa, abych chválil tvé svaté jméno. Očisti mé srdce ode všech marnivých, převrácených a nevhodných myšlenek; osvěť rozum, zapal mysl, abych mohl důstojně, pozorně a zbožně vykonat tuto modlitbu a došel vyslyšení před tváří tvé božské slávy. Skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.
Ranní modlitba
(Jitřní)
Proprium:
Neděle
Vzkříšení
Verš dne: Jan 11,25-26
J:Ježíš řekl: Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?
V: Věřím, Pane, pomoz mé malé víře. Amen.
Bůh náš všemohoucí vstal z mrtvých žádoucí,
chvalme Boha s veselím, toť nám všem Písmo velí.
Pane, smiluj se!
Jezu Kriste, vstal jsi, nám tím příklad dal jsi,
že nám z mrtvých vstáti, s Bohem přebývati.
Pane, smiluj se!
Kdyby Kristus nevstal, svět by byl neobstál,
že však z mrtvých vstal víme, proto Otce chválíme.
Pane smiluj se! (EZ 333A)
Žalm 148
Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. Pán byl opravdu vzkříšen! Haleluja. (Lukáš 24,5.6.34)
Chvalte Hospodina z nebes, * chvalte ho ve výšinách! Chvalte ho všichni jeho andělé, * chvalte ho, všechny jeho zástupy.
Chvalte ho slunce s měsícem, * chvalte ho, všechny jasné hvězdy.
Chvalte ho, nebesa nebes, * rovněž vody nad nebesy,
chvalte Hospodinovo jméno! * Vždyť on přikázal, a bylo stvořeno,
on tomu dal povstat na věky a navždy, * nařízení které vydal, nepomine.
Ze země ať chválí Hospodina * netvoři a všechny propastné tůně,
oheň, krupobití, sníh, i mlha, * bouřný vichr, který plní jeho slovo,
horstva a všechny pahorky, * ovocné stromy a všechny cedry,
zvěř a všechna dobytčata, * plazi, okřídlené ptactvo,
králové země a všechny národy, * vladaři a všichni soudci země, jinoši i panny, * starci i mladí.
Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené, * jeho velebnost je nad zemí i nebem.
Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému.
Jako byla na počátku, nyní i vždycky * a na věky věků. Amen. Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. Pán byl opravdu vzkříšen! Haleluja.
Čtení: Matouš 5,3-10
Ježíš Kristus říká:
Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Blahoslavení, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blahoslavení, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
Blahoslavení, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
Pondělí
Království Boží
Verš dne: Jan 18,37
Ježíš Kristus říká: "Já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."
V: Věřím, Pane, pomoz mé malé víře. Amen.
Píseň: EZ 420
Slunce spravedlnosti, zasviť v naší časnosti
ve své církvi vzejdi hned, ať to vidí celý svět.
Již smiluj se.
Otevři své slávě sám všechny dveře dokořán.
Sebejistý mrtvý lid svůj přijď rychle probudit.
Již smiluj se.
Žádná lest ani síla aby nezastavila
tvé království v pochodu k čekajícím národům.
Již smiluj se.
Ať tvé velké slávy jas vidíme i v tento čas
ač jsme slábi ve víře, učiň si z nás rytíře.
Již smiluj se.
Ž 146
Oslavuj moje duše Pána!/ Slavit chci Pána po celý život * hrát svému Pánu, co budu živ.
V knížata důvěru nevkládejte, * v člověka, jenž je bezmocný.
Vydechne duši, v svou zem se vrací, * vete je po jeho záměrech.
Šťasten, komu pomáhá Bůh Jákobův, * kdo jen v Pána, svého Boha doufá.
V toho, který stvořil nebesa i zem,/ moře se vším tvorstvem, co v něm žije, * který zachovává věrnost navěky,
utištěným dopomáhá k právu, * hladovící nasycuje pokrmem.
Pán to je, kdo vězňům vrací volnost. * Pán to je kdo slepým dává prohlédnout.
Pán, jenž pozdvihuje ponížené, / Pán to je, kdo cizím dává ochranu. * sirotkům a vdovám svoji pomoc.
Pán to je, kdo spravedlivé miluje, * kdežto bezbožníky nechá zbloudit. (Sláva..)
Čtení: Jan 13,4-5.12-15 Ježíš vstal od stolu, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán... Když jim umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: "Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.
Úterý
Vtělení
Verš dne: Jan 8,12
Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.
V: Věřím, Pane, pomoz mé malé víře. Amen.
Ježíše Krista slavíme,
věříme mu a víme,
že zrozen z Panny pro nás žil
a Bůh se k nám v něm přiblížil. Kyrieleis.
V tom, který byl jak jeden z nás,
slyšeli jsme Boží hlas,
a narozený v jesličkách
přemohl lidský hřích a strach. Kyrieleis.
S Bohem byl spojen jako Syn
a nás nazval lidem svým.
Ze světa zla a starostí
nás mocí víry vyprostí. Kyrieleis. (EZ 286)
Žalm 119 (výběr)
Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, * nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.
Tvou řeč uchovávám v srdci,* nechci proti tobě hřešit.
Otevři mi oči, * ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.
Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, * neboť čekám na tvůj soud.
Tvého Zákona se budu držet ustavičně, * navěky a navždy.
Volně budu chodit, * na tvá ustanovení se dotazuji.
Je mi útěchou v mém pokoření, * že tvá řeč mi zachová život.
Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, * dávno bych v svém pokoření zhynul.
Světlem pro mé nohy je tvé slovo, * osvěcuje moji stezku.
Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, * v mých nadějích mě nezahanbuj.
Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, * výrok tvé spravedlnosti.
Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, * čekám na tvé slovo.
Mé oči se budí dřív než noční hlídky * a přemýšlím o tom, co jsi řekl.
Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, * o nic neklopýtnou.
Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl. (Sláva...)
Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
Čtení: Matouš 5,14-16.44-45:
Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
Středa
Chléb života
Verš dne: Jan 6,35:
Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.
V: Věřím, Pane, pomoz mé malé víře. Amen.
Noc temnou přečkavše velicí i malí,
jitra se dočkavše ve zdraví jsme vstali
vzdejme z toho chválu nebeskému králi.
Kohout zpívá hlasem, aby každý vstana
ze sna jitřním časem pospíchal hned zrána
z milostivé péče vděčně slavit Pána.
K trůnu tvému, Pane, hlas svůj vysíláme,
ať je požehnané vše, co konat máme,
ať tvou svatou pomoc ve všem poznáváme. (EZ 207)
Žalm 104
Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.
Dobrořeč Pánu, chval jej má duše! * Pane můj, Bože, jsi nade vše veliký.
oděný krásou a vznešeností, * jako pláštěm světlem se halíš.
Nebesa pneš jak stanovou plachtu, * síně své zbudovals nad vodami.
z letících mračen si povoz činíš, * na křídlech větru se k zemi snášíš
vichry i bereš za svoje posly, * plameny za své služebníky.
V základech mocných jsi upevnil zemi, * takže až do věků nezakolísá.
Pramenům kázal jsi v potocích stékat, * v údolích mezi horami plynout.
Všechnu zvěř polní napájejí, * divocí osli hasí v nich žízeň.
Při nich pak hnízdí nebeské ptactvo, * větvovím stromů zní jeho zpěv.
Z oblačných sídel napájíš hory, * vláhu z tvých komor zem dosyta pije.
Dáváš růst píci, jíž stáda se živí, * rostinám, které jsou k užitku lidem.
vydáváš pro ně ze země chléb, * který dodává člověku síly.
víno, jež člověku potěší srdce, * že se mu tvář jak olejem svítí.
Měsíc jsi učinil měřidlem času, * slunce pak ví, kdy zapadat má.
Když sešleš soumrak a setmí se na noc, * začne v ní obcházet divoká zvěř.
Když slunce vychází, stáhnou se opět, * ulehnou do svých doupat a nor.
Tehdy pak člověk vykročí k práci, * aby v ní setrval po celý den. (Sláva...)
Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.
Čtení: Matouš 6 31:
Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? 32:Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. 33:Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. 34:Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.
Čtvrtek
Vinný kmen
Verš dne:Jan 15,5:
Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť bez mne nemůžete činit nic.
V: Věřím, Pane, pomoz mé malé víře. Amen.
Synu Otce nebeského, v rovné cti a slávě jeho,
světlo z světla pravdivého, Bože z Boha jediného.
Aj již odchází noc tmavá, záře denní zasvítává,
nebe, zemi osvěcuje, od světla tmu odděluje.
Tobě, Kriste, budiž chvála s Bohem Otcem neustálá,
spolu také s Duchem svatým, v jeho božství nepočatým. EZ 218
Žalm 107
Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, * ti, které vykoupil z rukou protivníka,
které shromáždil ze všech zemí, * od východu, od západu, severu i moře.
Bloudili pouští, cestou pustin, * město sídla Božího však nenalezli.
Žíznili a hladověli, * byli v duši skleslí.
A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, * vytrhl je z tísně:
sám je vedl přímou cestou, * aby došli k městu jeho sídla.
Ti ať vzdají Hospodinu chválu * za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
dosyta dal najíst lačným, * hladovým dal plno dobrých věcí.
Seděli v temnotách šeré smrti, * v železných poutech a v ponížení, neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, * znevážili úradek Nejvyššího.
Trápením pokořil jejich srdce, klesali, * a nikde žádná pomoc.
A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, * zachránil je z tísně:
vyvedl je z temnot šeré smrti, * sám zpřetrhal jejich pouta.
Ti ať vzdají Hospodinu chválu * za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
rozrazil bronzová vrata, * železné závory zlomil.
Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, * pro své nepravosti byli pokořeni.
Každý pokrm se jim hnusil, * dospěli až k branám smrti.
A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, * zachránil je z tísně:
seslal slovo své a uzdravil je, * zachránil je z jámy.
Ti ať vzdají Hospodinu chválu * za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,
ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích. (Sláva...)
Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Čtení: Matouš 7,1-5
Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: ,Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka` a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.
Pátek
Utrpení
Verš dne: Jan 10,11:
Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.
V: Věřím, Pane, pomoz mé malé víře. Amen.
Pán Bůh je přítomen, klanějme se jemu,
přistupujte s bázní k němu.
Bůh je v našem středu, všechno v nás ať zmlkne,
a před ním se vroucně sklání.
kdo ho znáš, kdo ho znáš,
skloň své oči k zemi,
pojďte, pokloňme se!
Ty pronikáš všechno, nech své krásné světlo,
dotknout se také mé tváře.
Jako něžné květy, ochotně se rozvít,
a vystavovat se slunci.
Tiše a radostně tvé paprsky chytat,
působit tě nechat. (EZ 166)
V něm žijeme, pohybujeme se a jsme (Skutky apoštolské 17,28)
Žalm 139
Pane, ty mě prohlédáš a znáš mě, / o mně víš ať sedám nebo vstávám, * postihně mé úmysly už zdálky.
Ať jdu nebo ležím, tys tak určil, * všechny moje cesty jsou ti známy.
Ještě nemám slovo na jazyku, * a ty, Pane, už je slyšíš celé.
Zpředu, zezadu mě obepínáš, * pevně na mně spočívá tvá ruka.
Hodná úžasu mi je tvá znalost, * nedostupná, nepochopitelná.
Kam bych mohl před tvým duchem jít, * kam bych mohl prchnout před tvou tváří?
Vystoupil bych do nebe - jsi tam, * ustlal bych si v podsvětí - i tam jsi.
Kdybych si vzal křídla jitřenky, * snesl se až k nejzazšímu moři,
i tam ruka tvá mě zachytí, * pravice tvá by mě uchopila.
Řeknu-li Snad ukryje mě tma, * zahalím se nocí místo světlem,
ani tma ti temná nebude/ noc ti zjasní jako světlo denní, * temnota tvým očím bude světlem.
Zkoumej, Bože, poznávej mé srdce, * zkoušej mě a poznávej, jak smýšlím. (Sláva...)
V něm žijeme, pohybujeme se a jsme
Čtení: Marek 8,34-35
Zavolal k sobě zástup s učedníky, a řekl jim: "Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.
Sobota
Návrat k Otci
Verš dne: Jan 14,6
Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
V: Věřím, Pane, pomoz mé malé víře. Amen.
Povstali jsme z lože svého, hledáme království tvého
a v něm svaté spravednosti, Bože jediný v bytnosti.
Kraluj nebeský Bože v nás, v tento ranní i jiný čas,
spravednosti nás vyučuj, neb jsi náš Bůh a my lid tvůj.
Duchovních darů udílej, časných věcí neodnímej,
ať jsou nám ony přidány, podle tvého zaslíbení. (EZ 217)
Žalm 90
Pane, u tebe jsme měli domov v každém pokolení!
Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, * od věků na věky jsi ty, Bože.
Ty člověka v prach obracíš, * pravíš: "Zpět, synové Adamovi!
"Tisíc let je ve tvých očích * jako včerejšek, jenž minul,/
jako jedna noční hlídka.
Jako povodeň je smeteš, * prchnou jako spánek,
jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno * zrána rozkvete a už odkvétá/ večer uvadne a uschne.
Pro tvůj hněv spějeme k svému konci * zděšeni tvým rozhořčením.
Před sebe si kladeš naše nepravosti, * do světla své tváře naše tajné hříchy.
Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí * a jako vzdech doznívají naše léta.
Počet našich let je sedmdesát roků, * jsme-li při síle, pak osmdesát,
a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; * kvapem uplynou a v letu odcházíme.
Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, * jak by se tě nebál?
Nauč nás počítat naše dny, * ať získáme moudrost srdce.
Vrať se, Hospodine! / Ještě dlouho se chceš hněvat? * Měj se svými služebníky soucit,
nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno * a po všechny své dny se budeme radovat a plesat.
Tolik radosti nám dopřej, * kolik bylo dnů, v nichž jsi nás pokořoval/ a let, v nichž se nám zle vedlo.
Nechť se na tvých služebnících ukáže tvé dílo * a tvá důstojnost na jejich synech!
Vlídnost Panovníka, Boha našeho, * buď s námi.
Upevni nám dílo našich rukou, * dílo našich rukou učiň pevným!
Pane, u tebe jsme měli domov v každém pokolení!
Čtení: Jan 5,24
Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
Ordinárium:
Responsorium: Genesis 1,27
V: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, * stvořil ho, aby byl obrazem Božím.
O: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, * stvořil ho, aby byl obrazem Božím.
V: Jako muže a ženu je stvořil.
O: Stvořil je, aby byli obrazem Božím.
V: Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
O: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, * stvořil ho, aby byl obrazem Božím.
nebo
Vyznání
V: Věřím, že mě Bůh stvořil spolu se všemi tvory, dal mi tělo a duši, oči, uši, ruce a nohy, rozum a všechny smysly, a že mě dosud uchovává;
navíc se o mě denně stará, abych měl dostatek všeho potřebného pro tělo i pro život, chrání mě před každým nebezpečím a střeží před každým zlem;
a to všechno ze své čiré otcovské, božské dobroty a milosrdenství, bez toho, že bych si to zasloužil a byl toho hoden,
a že mu za to všechno dlužím dík a chválu a službu a poslušnost.
O: Amen, tak jest.
Ambrožův chvalozpěv
(nebo píseň EZ 159, 161)
Bože tebe chválíme * tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, * oslavuje celá země.
Všichni andělé, * cherubové a serafové,
všechny mocné nebeské zástupy * bez ustání volají:
Svatý, Svatý, Svatý, * Pán, Bůh zástupů.
Plná jsou nebesa i země * tvé vznešené slávy.
Oslavuje tě * sbor tvých apoštolů.
chválí tě * velký počet proroků,
vydává o tobě svědectví * zástup mučedníků;
a po celém světě * vyznává tě tvá církev:
neskonale velebný, * všemohoucí Otče,
úctyhodný Synu Boží, * pravý a jediný,
božský Utěšiteli, * Duchu svatý.
Kriste, Králi slávy, * tys od věků Syn Boha Otce;
abys člověka vykoupil, * stal ses člověkem a narodil ses z Panny;
zlomil jsi osten smrti * a otevřel věřícím nebe;
sedíš po pravici * a máš účast na jeho slávě.
Věříme, že přijdeš soudit * a proto tě prosíme:
přispěj na pomoc svým služebníkům, * vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;
dej, ať se radují s tvými svatými * ve věčné slávě.
*Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, * veď ho a stále pozvedej.
Každý den tě budeme velebit * a chválit tvé jméno povšechny věky.
Pomáhej nám i dnes, * ať se nedostaneme do područí hříchu.
Smiluj se nad námi, Pane, * smiluj se nad námi.
Ať spočine na nás tvé milosrdenství, * jak doufáme v tebe.
Pane k tobě se utíkáme, * ať nejsme zahanbeni na věky.
Modlitba
V: Pane, smiluj se nad námi.
O: Kriste, smiluj se nad námi.
Pane, smiluj se nad námi.
Prosba dne
J: Otče náš, který jsi v nebesích,
Neděle: posvěť se jméno tvé.
Pondělí: přijď království tvé.
Úterý: buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi.
Středa: chléb náš vezdejší dej nám dnes.
Čtvrtek: odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
Pátek: neuveď nás v pokušení.
Sobota: zbav nás od zlého.
V: Neboť tvé je království, i moc a sláva navěky. Amen
V: Pane, učiň mě nástrojem svého pokoje,
abych prokazoval lásku, kde se lidé nenávidí,
abych odpouštěl, kde se urážejí,
abych spojoval, kde je hádka,
abych probouzel naději, kde trýzní zoufalství,
abych rozsvěcel světlo, kde vládne temnota,
abych přinášel radost, kde přebývá starost.
Pane, dej mi usilovat o to,
ne abych byl potěšen, ale abych potěšoval,
ne aby mi bylo rozuměno, ale abych rozuměl,
ne abych byl milován, ale abych miloval.
Neboť ten, kdo sebe dává, přijímá,
kdo na sebe zapomíná, nalézá,
kdo odpouští, tomu bude odpuštěno,
a kdo s Tebou umírá, procitá k věčnému životu.
O: Amen.
Požehnání: 2. list Korintským 13,13
V: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a společenství Ducha svatého s vámi se všemi.