Luterství v ekumenickém dialogu
Edmund Schlink
jako oficiální luterský pozorovatel na vatikánském koncilu
|
|
Zveme všechny k ekumenickému sdílení bohatství tradičního luterství.
Poklady luterské reformace:
- Kristus přítomný při našich bohoslužbách ve svém slově a svátostech a jednající skrze ně v církvi a ve světě; krása naší liturgie
- Slovo, které se stalo tělem, "tělesné slovo", důraz na inkarnaci a tajemství vánoc, odtud schopnost čelit blouznivectví fundamentalistickému i liberálnímu jakož i sekularizačním tlakům
- Kristova milost zprostředkovaná slovem a svátostmi; teologie a zbožnost na tom založená - jedním z jejích projevů jsou luterské písně a hudba J.S.Bacha
- Svoboda křesťana, která není svévolí, ale osvobozením ke službě všem
- Kristem ustanovená služba slova a svátostí (Luther: Unseres Herrn Gottesamt) - obnova starocírkevní služby biskupa jako pastora místní církve; tato služba není panováním nad vírou, ale vedením ke křesťanské svobodě
- Ekumenická otevřenost pro opravdové křesťany ve všech církvích, daná reformačním programem obnovy staré církve, přihlášením k víře koncilů prvního tisíciletí (ekumenická ortodoxie); evangelická katolicita jako spojení autority Božího slova s šíří obecné církve, jak to bylo programem původního husitství (viz Chebský soudce jako kritérium i toho, co se bude psát na těchto stránkách: Boží zákon a praxe Krista a apoštolů, tradice na nich právem založená). Ekumenická otevřenost ovšem znamená uzavřenost všemu, co je překážkou ekumenismu a co s původní reformací nemá nic společného (náboženský synkretismus, "alternativní životní styly" v rozporu s desaterem, ordinace žen, žehnání homosexuálních svazků atd...)
- Výraz "konzervativní" v záhlaví stránky nemá znamenat staromilství, ale záruku kvality: Nebudete se zde setkávat se vším, co je v dnešních původně luterských církvích možné, ale především s tím, co je původním luterstvím a jeho živým tradováním jako Božím slovem pro dnešní dobu: viva vox evangelii.
Ekumenická otevřenost
Vyznavačský konzervativismus a ekumenická otevřenost je typickým rysem evangelicko-lutersko/římsko-katolického dialogu. Je zřejmé, že evangelické církve již dosáhly takového stupně plurality, že jako celek nemohou být ekumenickým partnerem, jakožto luteráni = evangeličtí katolíci však usilujeme jako o reálný cíl o interkomunii s římskými katolíky pro jednotlivce a společenství, recipující výsledky tohoto dialogu. Plná jednota by znamenala uznání papežského primátu, což není reálné, ale podílíme se na dialogu o ekumenicky přijatelném způsobu výkonu petrovské služby.
Velký význam přikládáme též dialogu s pravoslavím, který nám umožňuje přijmout určité prvky křesťanské tradice, jež nám jsou nepřijatelné v římskokatolické verzi nebo jež nám jsou blízké obsahově - zejména v pravoslavné ekklesiologii.
Oceňujeme, co všechno již římskokatolická církev převzala z Lutherovy reformace, a jsme si vědomi, že k obnově plného svátostného společenství je z naší strany nutná obnova duchovenské služby v apoštolské posloupnosti biskupů (viz Schlink, Pannenberg, Heiler, dokument z Porvoo a dokumenty amerického luterství). Jsme tím povinni sami sobě, neboť reformace nechtěla vytvořit novou církev, a církev bez apoštolské posloupnosti je novou církví.
Vážíme si věřících a vyznávajících křesťanů ve všech církvích, sdílíme ekumenu vyznavačů - martyrů Kristových na zemi i u Boha.